Patnáctiletá Joana živí svou duši literaturou a rockem. Žije v Paříži se svými dvěma bratry, matkou a nevlastním otcem, kteří byli nuceni odejít do politického exilu. Její otec “zmizel,” když bylo Joaně šest let, a předpokládá se, že byl po svém zajetí vojenskou diktaturou zavražděn. V roce 1979 je v Brazílii vyhlášena amnestie. Rodina se proti dívčině vůli okamžitě stěhuje zpátky do Rio de Janeira. Joana ve svém rodném městě, kde zmizel její otec, začne skládat dohromady střípky svého roztříštěného dětství. Různé země a jazyky se mísí v násilných nebo mlhavých situacích. Zatímco v ní historie utvářená politickými rozhodnutími jejích rodičů a otcovou smrtí vyvolává zvláštní pocity, Joana se pokusí napsat svůj vlastní příběh v přítomném čase.