Když tři vojáci zběhnou a ukryjí se ve zřícenině starého, kdysi mocného hradu, ani jeden z nich netuší, co je čeká. Vejdou dovnitř a vida: uprostřed největšího sálu stojí dlouhý stůl a na něm spousta vybraných pokrmů. Hladoví vojáci nejdřív strnou, ale potom se rozzáří a vrhnou se na ně. To už ale vcházejí tři dívky, tváře sice zakryté, ale i tak je zřejmé, že jsou nesmírně krásné. Dívky vojákům nabídnou, že můžou na hradě v pohodlí a bezpečí klidně zůstat, ovšem pod jednou podmínkou – strávit s dívkami jednu jedinou noc a během ní jejich závoj ani o kousíček nepoodhalit, ani prstem se jich nedotknout... Noc uplyne a ráno stojí dva z vojáků na nádvoří. Jsou z kamene – takový byl trest za nesplnění podmínky. Zadaný úkol dokázal splnit pouze jediný, Jakub. Od jedné z dívek, nyní už vysvobozené princezny, za to dostane sokolí pírko. Pírko to není samozřejmě obyčejné, ukrývá v sobě tři životy. Inu, mít k tomu svému ještě tři životy navíc, kdo z nás by něčím takovým dokázal pohrdnout?