Portrét jedné z nejvýznamnějších sopranistek české poválečné operní scény a dlouholeté sólistky opery Národního divadla zachycuje jak civilní okamžiky ze života během odpočinku na chatě, tak stylizované ukázky árií, z nichž jmenujme árii Violetty z Verdiho La Traviaty, Rosalindy ze Straussovy operety Netopýr či Donny Anny z Mozartova Don Giovanniho. Milada Šubrtová získala průpravu v operním zpěvu díky soukromým lekcím a v roce 1945 se stala sólistkou Opery 5. května. Po spojení této scény s Národním divadlem po 43 let patřila mezi nejuznávanější osobnosti Zlaté kapličky. Disponovala mimořádným hlasovým fondem o rozsahu tří oktáv a i díky oduševnělému projevu na ni čekala celá plejáda klíčových operních rolí. Zapomenout nelze na Dvořákovu Rusalku, jež je dosud v jejím pojetí považována za nepřekonanou. Stala se na operní scéně neokázalou osobností světového formátu, ale četné nabídky ze zahraničí odmítala. V roce 1975 získala titul národní umělkyně.